Ediční činnost Unie jógy, o.s. a jejích členů

Pro všechny naše učitele vydáváme Zpravodaj Unie jógy - informační občasník, který vychází v posledních letech pravidelně jedenkrát ročně. Je k dispozici i na internetových stránkách UJ. Dále byly vydány další metodické materiály, především Specíální učební text JÓGA, sestavený kolektivem lektorů pro potřeby vzdělávání. Mnoho kvalitních publikací aktivních autorů z řad členů UJ vydává SVČ Lužánky v Brně.

CO BY MĚL CVIČITEL JÓGY VĚDĚT O NÁVYCÍCH
PhDr. Věra Knížetová

 

Návyky, pohybové, ale i jiné, hrají v životě člověka mimořádně významnou úlohu. Představují nedílnou součást života a prolínají veškerými našimi aktivitami, ať již si to uvědomujeme nebo ne. Přestože se bez nich neobejdeme, mají i svá úskalí.

Obecně za návyky považujeme určité dovednosti nebo způsoby jednání a chování, které se častým opakováním zautomatizovaly, a my je posléze používáme, aniž bychom jim věnovali nějakou zvláštní pozornost nebo větší svalové úsilí. Pokud se jedná o návyky správné, používané ve vhodné situaci, potom je lze považovat za užitečné, výhodné a účelné, zejména z hlediska hospodárného využívání energie. Podle některých psychologů se náš život řídí téměř z 50% právě návyky a to je jistě dostatečný důvod proč stojí za to věnovat jim náležitou pozornost.

Nás sice zajímají především návyky pohybové, ale dobře víme, že pohyb nelze oddělovat od psychiky, protože člověk je ve všech svých projevech celistvou osobností. Víme, že mezi psychikou a pohybovou aktivitou existují souvislosti, ale i zpětné vazby a těch se dá účinně využívat. Zkušený cvičitel jógy jich využívá již v úvodu cvičební hodiny tím, že se svým vystupováním snaží navodit příjemnou, pohodovou atmosféru. Ta bezpochyby přispívá k psychickému i svalovému uvolnění cvičenců, což je základním předpokladem pro skutečně jógový charakter dalšího cvičení.

Věnujme se však pohybovým návykům. Jeden ze základních si osvojujeme již v útlém dětství. Je to vzpřímený postoj. Učíme se postavit na vlastní nohy a udržovat přitom rovnováhu, což je pro malé dítě, které do té doby pouze leželo nebo lezlo po čtyřech, docela náročný úkol vyžadující složitou svalovou koordinaci, značné svalové úsilí a také plnou pozornost.

Ještě náročnější je osvojování si pohybového návyku chůze. Tak, jak se návyk vzpřímeného postoje a chůze zdokonaluje a upevňuje, potřebuje k tomu dítě stále menší svalové úsilí, méně pozornosti. Tyto dovednosti se automatizují a stávají se samozřejmou součástí jeho pohybové výbavy. To mu časem umožní, aby ušetřený energetický potenciál využívalo k nějaké další - třeba i současné aktivitě. V tom je výhoda dobře zvládnutého pohybového návyku.

Postupně našich pohybových návyků přibývá, ale ne všechny jsou žádoucí, účelné a správné. Některými si dokonce ubližujeme a způsobujeme zdravotní problémy. Pro příklad se vraťme k návyku, který jsme si všichni osvojili již jako děti, a využíváme jej celý život - k již zmiňovanému vzpřímenému postoji. V dospělosti mu již většinou nevěnujeme příliš pozornosti a neuvažujeme o tom, zda je správný. Nevnímáme např., že hlavu máme trvale předsunutou, případně ukloněnou, že jedno rameno držíme výš, že hrbíme záda. Tyto asymetrie v držení těla se vyskytují poměrně často, a přesto jejich nositel pociťuje svůj postoj jako normální a pokud byste jeho držení těla jednorázově opravili, bude si připadat divně a brzy se ke svému původnímu nesprávnému návyku vrátí. Pokud se takovýto nesprávný návyk stane stereotypem, dochází k chronickému přetěžování, zatuhnutí a posléze i zkrácení některých svalů, zatímco jiné, které by se měly podílet svou aktivitou na držení těla, ochabují.

Tento nežádoucí stav označovaný jako svalová dysbalance, poznamenává nejen držení těla, ale po čase vede k bolestem hlavy a páteře. Přitom si většinou ani neuvědomujeme původní příčinu těchto potíží a bolesti řešíme pomocí léků.

Proč k této situaci dochází? Ke vzniku nesprávných návyků vede bohužel i současný způsob života: nedostatek pestrého pohybu, dlouhodobé vysedávání u televize nebo počítače, ale také zaměstnání, při němž jednostranně zatěžujeme určité svaly, zatímco jiné necháváme ochabovat v nečinnosti. Zanedbatelný není ani stav naší psychiky. Například dlouhodobý stres nebo negativní emoce se promí-tají do celého organismu včetně svalů. Dochází k tzv. somatizaci psychických tenzí, při níž některé svaly reagují zvýšeným napětím na to, co se právě děje v naší hlavě. Často jsou takto postiženy horní části trapézových svalů, což se projeví trvale zvednutými rameny a tím se nadále posiluje nesprávný návyk. Jak se obrazně říká "člověk nosí tíhu světa na svých ramenou".

Je určitě dobré když nás na naše nesprávné a nevhodné návyky upozorní někdo zvenčí. Mnohem lepší však je když je dokážeme rozpoznat sami. Ale jsme schopni je u sebe objevit? Bohužel, odvykli jsme naslouchat svému tělu a signálům, které nám vysílá, přestože jsme všichni vybaveni svalovým citem. Orientovali jsme se totiž mnohem více na ostatní smysly, především zrak - a svalový smysl neboli propriocepci využíváme stále méně.

Pokud se cvičitel zaměří na oživení tohoto zanedbávaného smyslu, bude to určitě prospěšné. Cvičenec se postupně stane schopným lépe pociťovat a vnímat své vlastní pohyby i návyky, uvědomí si, které z nich jsou neúčelné nebo nevhodné a dokáže je měnit. Stane se samostatnějším a bude schopen vlastním přičiněním předcházet hrozícím zdravotním potížím, pramenícím ze zafixovaných nesprávných návyků.

 

Unie jógy, o.s., Ohradské náměstí 1628/7, 155 00 Praha 5 - Stodůlky, telefon 722 603 256, fax 377 823 580,