Ediční činnost Unie jógy, o.s. a jejích členů

Pro všechny naše učitele vydáváme Zpravodaj Unie jógy - informační občasník, který vychází v posledních letech pravidelně jedenkrát ročně. Je k dispozici i na internetových stránkách UJ. Dále byly vydány další metodické materiály, především Specíální učební text JÓGA, sestavený kolektivem lektorů pro potřeby vzdělávání. Mnoho kvalitních publikací aktivních autorů z řad členů UJ vydává SVČ Lužánky v Brně.

ZÁKLADNÍ PRINCIPY JÓGY A JÓGOVÝCH PRAKTIK
Jógačarja Dr.Mukund V.Bhole

 

(Článek je výňatkem z materiálu publikovaného Světovou zdravotnickou organizací určeného pro lékařskou profesi)
překlad Ing. Hana Eassey

ÚVOD:

  • Předmětem JÓGY je hlavně nezprostředkované, přímé prožitkové poznání a pochopení "UNIVERZÁLNÍHO VĚDOMÍ" (Vyššího JÁ) a povahy a organizace individualizovaných, diferencovaných (rozrůz-něných) a ztotožněných stavů "lidského vědomí" (nižšího já). Toto přímé poznání přichází bez přímého volního zapojení smyslových a motorických schopností. Jóga se považuje za tak starou jako lidstvo samo.
  • Mějte, prosím, na paměti, že naši předkové žili v úzkém kontaktu s Přírodou a že podstupovali stejný existenční zápas jako ostatní stvoření rostliné či živočišné říše.
  • Získávali objektivní i subjektivní poznání o vnějším světě prostřed-nictvím smyslových orgánů, zatímco poznání o vlastní osobě a stavu vědomí získávali pomocí vnitřních pocitů a vjemů.
  • Tito lidé vyjadřovali svoje vnitřní prožitkové poznatky, pocity a myšlenky prostřednictvím zvuků, jazyka a gest. Pro jejich okolí to představovalo audio-vizuální poznání. V určité době bylo toto prožitkové poznání uspořádáno a kodifikováno a stalo se Védou (Vědění). Pro nezkušené lidi bylo poté zředěno tak, aby i oni mohli nahlédnout do organizace lidského vědomí.
  • Různí lidé se různě pokoušeli uchopit a popsat své vnímání reality. Z toho se vyvinuly různé "daršany". Daršany nejsou filozofiemi v moderním smyslu. Představují skutečně nazřené poznání vyložené vnímajícím.
  • Studenti medicíny, lékaři i všichni ostatní, kteří se pohybují v oblasti moderních lékařských věd a začínají se seznamovat s naukou jógy, by se měli snažit uvědomit si následující body. Pak jim může jejich snažení přinést prospěch a zároveň budou schopni jógové koncepty, doktríny, praxe/techniky a programy začlenit do své medicínské praxe jako preventivní a terapeutické nástroje.
Srovnání jazyka používaného v józe a v moderní medicíně
Jógová vědaModerní lékařská věda
Jógová věda se zabývá 'vědomou lidskou bytostí´ nebo též 'VĚDOMÍM´, jež se projevuje a operuje jako 'lidská bytost' prostřednictvím fyzického těla (sóma) , životní energie (prána šakti) a mysli (manas)'. Vědomí stále ještě není uznáno jako nezávislá entita. Provádějí se četné výzkumy na neživých izolovaných tkáních a buňkách oddělených od vědomé lidské bytosti.
Jógová nauka v zásadě vychází ze subjektivního, vnitřního prožitkového poznání (pozorování bez účasti smyslů) lidí žijících v různou dobu v rozličných podmínkách. Moderní lékařská věda má v zásadě objektivní a experimentální povahu (vychází z pozorování pomocí pěti smyslů). Pokusy se provádějí ve vysoce kontrolovaných podmínkách.
Lidé, kteří rozvinuli dávný systém jógy, vedli kočovný způsob života a / nebo to byli zemědělci a obchodníci. Byli v úzkém spojení s Přírodou. Jejich život naprosto závisel na Přírodě (prakruti). Dnešní životní styl vychází převážně z technologického rozvoje, vnější pros-tředí je umělé a do značné míry kontrolované. Kontakt s normální Přírodou není v každodenním životě běžný.
Jógová terminologie se vztahuje k 'Vědomí' - univerzálnímu a individualizovanému. Vědomí se chápe jako "nezávislá entita" oddělená od materiálních předmětů. Individualizované vědomí se diferenciuje jako mysl, smysly, životní energie a tělo. Základní lékařská terminologie se vztahuje k mrtvému tělu (anatomie). Fyziologické výrazy vycházejí ze studií prováděných na zvířatech v bezvědomí. Výzkumy lidského vědomí jsou relativně nové. Vědomí se chápe jako funkční aspekt mozku.
Jsou zde tři koncepty s ohledem na chování a existenci vědomé lidské bytosti: ve vztahu (1) k vnějšímu světu, (2) k vnitřnímu subjektivnímu (já) a (3) k transcendentálnímu světu. Takto jasné rozlišení ve vztahu k lidskému vědomí není k dispozici, protože základní výzkumy se prováděly na mrtvém těle, zvířatech v bezvědomí a na abnormalitách lidského chování.
Klasické jógové texty nám sdělují něco jiného, než dnes slyšíme v TV a vidíme na jevištích. V dnešní době se jako jóga prezentují pyramidové sestavy, tance, sport, cvičení apod. Jsou to akční činnosti. Člověk musí mít dobré znalosti různých škol jógy a umět je rozlišit. Mělo by se rozlišovat mezi posturální psycho-fyziologií a psycho-fyziologií pohybu, práce, létání, vysokých nadmořských výšek, potápění apod. Mělo by se rozlišovat mezi postojem, polohou a pozicí, a to s ohledem na motivaci, cíle a výsledky praktikujících.
Jógu mohou praktikovat mladí, starší i velmi staří lidé, trpící a nemocní jedinci i umírající až do chvíle, kdy jim pracuje vědomí. Plod, novorozenci, děti a preadolecsentní populace jsou z praktikování vyjmuti. Lékařská věda působí na člověka od okamžiku před narozením až do okamžiku smrti. Nemá nicméně co nabídnout vědomí umírajících a nezabývá se smrtí, ani tím, jak umírat. V poslední fázi uržuje člověka pod vlivem silných sedativ.
  • Jóga vychází ze subjektivní lidské existenční zkušenosti a z vnitřního smyslového . pozorování (daršana). Toto vědění se odlišuje od objektivního poznání, jež se oproti tomu získává činností pěti smyslových a pěti motorických orgánů (v józe daša indrija) a jejich příslušných předmětů (indirja višaja) a modalit (tanmátra).
  • Moderní lékařské poznatky a jazyk vycházejí z pitvy mrtvého těla (anatomie), výzkumů zvířat v bezvědomí (fyziologie), tkáňové a buněčné kultury (bakteriologie, virologie, výzkum kmenových buněk atd.) a z pozorování lidských vnitřních dějů prováděného zvnějšku (FMRI, radiologie, ultrazvuk, sonografie, různé "-skopie"). Psychologie, psychiatrie a behaviorismus vycházejí z vnějšího pozorování jedince. Tyto přístupy nám značně pomáhají při plánování a uplatnění různých léčebných procedur. Pacient ale nutně nemusí zakoušet totéž, co se objevuje na přístrojích a co vidí vnější pozorovatel.
  • Terminologie v józe vychází z vnitřních prožitkových poznatků vědomé bytosti, zatímco lékařská terminologie vychází z vnějšího pozorování, které provádí jiná osoba za pomoci různých přístrojů vybavených čidly využívajícími audiovizuálních schopností.
  • Přestože existuje řada různých typů "jógy", většinou se výraz "JÓGA" vztahuje k "duchovní Józe" (adhjátma jóga).
  • Slovo "JÓGA" se dá chápat jako 'sloveso' a jako 'podstatné jméno'.
    1. Jako sloveso jóga označuje "proces STÁVÁNÍ SE" , což vyžaduje činy a činnosti jako prostředek k dosažení;
    2. Jako podstatné jméno vyjadřuje "stav BYTÍ" jakožto konec procesu.
  • Následují některé důležité definice 'Jógy':
    1. Spojení, setrvávání ve spojení a odpojení (s já, s ne-já nebo s transcendentálním já).
    2. Dovednost v činnosti.
    3. Stav rovnováhy, integrace a harmonie.
 

Unie jógy, o.s., Ohradské náměstí 1628/7, 155 00 Praha 5 - Stodůlky, telefon 722 603 256, fax 377 823 580,