Unie jógy, z.s. - akreditované vzdělávací zařízení

Unie jógy, z.s. je dobrovolným sdružením občanů zajímajících se o jógové aktivity, a to bez věkových, politických, náboženských a názorových omezení. Je přímým pokračovatelem jógových aktivit svazu ZRTV a sdružuje všechny skupiny jógových aktivit České asociace Sport pro všechny bez ohledu na jejich územní a organizační začlenění s výjimkou power jógy, ta v rámci organizace ČASPV spadá do kompetencí Českého svazu aerobiku.
 

POZORUHODNÁ ZKUŠENOST

 

Vyučování jógy může být občas i paradoxní. Našim studentům může někdy být ku prospěchu menší počet možností na výběr, upřednostnění opakování před variabilitou a omezení našich slovních instrukcí.

 
Aadil Palkhivala
 

Jsme efektivními učiteli do té míry, jak dokážeme respektovat individuální potřeby svých studentů. To by se mohlo odrazit i v našem přístupu, který pro ně bude co nejvíce přijatelný. V tomto článku chci zmínit nejpodstatnější změny v mém způsobu výuky za posledních 30 let, jak se postupně prohlubuje mé chápání jejich individuálních potřeb a vítězí nad mým egem a komunikačními návyky.

 
Raději žádné volby

Chceme pobízet cvičící. Chceme, aby využívali svého potenciálu, probudit je k uvědomění jejich možností, dát jim na výběr životní volby. Je zvláštní, že na cestě k tomuto cíli může být často nejlepší nedávat na výběr vůbec nic.

Představte si, že se učíte plachtění a na první lekci vám učitel říká: "Můžete k plavbě použít malou plachtu nebo střední plachtu, či tu největší plachtu. Vyberte si." Nebudete pak zpravidla vědět, co vlastně použít. I když bude použití každé z plachet v podstatě správné, tolik možností výběru bude matoucí. Od svého učitele byste totiž raději slyšeli jedinou radu - alespoň napoprvé. Až později, když budete vědět o plachtění více, můžete sami volit beze zmatků.

V lekci jógy nedávejme začátečníkovi na výběr, jak provádět pozici. Když například učíte trikonásaně a řeknete mu, aby si vybral mezi vložením bloku nebo jiné podložky pod svou ruku nebo položil ruku na nohu nebo se opřel o zeď, bude muset volit nějaké řešení a bude zmaten. Většina začátečníků nemá vypěstováno vědomí svého těla, nemá takové znalosti jógy, aby se takto mohli rozhodovat. Řešením je dát jednotný pokyn, jako třeba aby si každý vzal blok a položil ruku na něj. Začátečníkům musí být podán jednoznačný pokyn a neměli by se sami rozhodovat.

A co když máte v kurzu někoho, kdo nedosáhne na blok? Takovému člověku je potřeba dát individuální instrukci. A když více lidí nedosáhne? V takové smíšené skupině bych instruoval takto: "Opřete se prosím rukou o podlahu." Poté, co to všichni zkusí, řeknu: "A teď ti, kteří jste nedosáhli až na zem, zajděte si dozadu pro bloky... A kteří jste nedosáhli ani na blok, jděte prosím ke stěně a opřete se o ni." Zde se zdá, že jsou také možnosti výběru, ale cvičící si sám nevolí - je to závislé na tom, kam dosáhne. My pouze popisujeme situaci a cvičící přesně zjistí, co má dělat. Vše je závislé na jeho možnostech.

 
Opakování

Chceme zajistit pokrok našich cvičících a přirozeně chceme předávat všechny své instrukce, které mohou pomoci a možná se domníváme, že jim prokazujeme službu, když jim v každé lekci předáváme něco nového. Když se ohlédnu zpět na 30 let svého vyučování, vidím, že to bývalo také mým záměrem a ačkoliv jsem vedl výuku způsobem, který byl pro mne zajímavý, neposloužil mým žákům asi zrovna nejlépe. Zřejmě nejlepší cestou, jak uspokojit touhu žáků po zdokonalení, je opakovat to stejné novým způsobem, aby se jejich dovednosti stabilizovaly a poskytly pevný základ pro poznání, které má následovat. Je to prostě tak, jak to říká známé přísloví: "Opakování je matka všech dovedností."

Když cvičící provádí torzní pozici a není schopen zvládnout pohyb rameny, měli bychom jej vybídnout, aby opakoval pohyb rameny 3x na každou stranu. Je to podobné situaci, kdy pianista nacvičuje skladbu a pracuje přitom na dílčích částech v obtížném úseku pořád dokola, dokud to nezvládne. Opakování je obzvláště důležité, když vyučujeme komplexním pohybům. Když např. učím v pozicích ve stoji zdvihnout jednu nohu stranou, chci, aby cvičící mnohokrát opakovali zdvíhání nohy, dokud nezískají jistotu. Pak se pohyb stane součástí jejich paměti a uloží se v nervovém systému.

Tento princip opakování působí i v širším měřítku. Předpokládejme, že chcete naučit otočku s úkrokem. Když na tom budeme pracovat v každé hodině po celý měsíc a aplikovat tento prvek v různých pozicích a sestavách, naši cvičící si jej zapamatují na celý život. Dostatečné opakování jakéhokoliv prvku se stane částí našeho nervového systému a paměti a tak si jej bez námahy zapamatujeme.

 
Méně detailů (ne více než 3 najednou)

Jako učitelé se snažíme pomoci žákům vysvětlováním mnoha detailů v každé pozici, abychom vylepšili jejich vnímání. Ale často učíme předčasně příliš mnoho detailů. Výsledkem je, že žáci trpí na tzv. "analytickou paralýzu" jejich mozky se utápí v přílivu detailů. Když se horlivě věnují všem drobným úkonům, které mají vykonat, neudělají žádný z nich efektivně.

Začátečníkům je třeba poskytnout jen nejnižší úroveň detailů, abychom je vedli bezpečně. Zaměřte se raději na to. Až později jim popisujte detaily, které jsou potřeba ke zdokonalení pozice, aby se plně projevil její účinek. Jako učitelé musíme znát rozdíl mezi základními detaily pozice, které jsou nezbytné pro bezpečnost a pak dalšími detaily - jemnými nuancemi - které činí pozici více vyladěnou a účinnou. Je důležité si uvědomit, že žáci se učí umění, které je pro ně zcela nové. Vchází do nového světa a zaplavit je detaily (jen proto, že je zvládáte) je přinejlepším ukvapené a přinejhorším paralyzující.

Domnívám se, že je vhodné vysvětlovat ne více než tři detaily a věnovat se jim postupně. Když nám někdo začne popisovat recept s více než třemi ingrediencemi, saháme po tužce a papíru. Naopak, pokud vám říká: "Vše, co potřebujete k vaření rýže, jsou tři ingredience - rýže, voda a máslo," pak víte, že si to můžete zapamatovat. A stejně tak když mají naše instrukce příliš mnoho podrobností, paměť našich žáků bude v napětí a budou si myslet, že si nikdy řádně nevybaví všechny instrukce. A to je nejen odradí od zapamatování, ale i od zkoušení pozic doma.

 

Aadil Palkhivala je znám jako vrcholový světový učitel, začal v 7 letech se studiem jógy u B.K.S.Iyengara a setkal se o tři roky později s jógou Sri Aurobinda. Ve 22 letech obdržel certifikát učitele jógy a je zakladatelem a ředitelem mezinárodně proslulého Yoga Centers™ in Bellevue, Washington. Je rovněž certifikovaným učitelem Ayurvedic Health Science, hypnoterapeutem, Shiatsu and Swedish bodywork terapeut, právník a mezinárodně uznávaný propagátor metody the mind-body-energy connection.

 

Duben 2006

Přeloženo z www.yogajournal.com/teacher/1287_1.cfm, přeložil Václav Pavlůsek.

Pozoruhodná
zkušenost
Unie jógy, z.s., Ohradské náměstí 1628/7, 155 00 Praha 5 - Stodůlky, telefon 602 409 536, fax 377 823 580,